Výkecník

Tak, ahój!

Říkala jsem, že plánuji nějaký ten nerecenzní článek, co? Mno, už ani nevím, co jsem to chtěla (zase), ale dostala jsem náhlou, nutkavou potřebu se někde vypsat a vykecat. Ne že by to u mě bylo něco divného ("Jak Moriko mluví, to všichni znáte, cizinec by jí nerozuměl ani slovo, ale jak píše, to jste prostě neviděli..." (něco takového prohlásila češtinářka na adresu mojí slohovky - i když, místo "Moriko" bylo moje příjmení a nenechte se zmýlit - ta druhá část rozhodně není pozitivně myšlena... :D)

Oficiálně bych se měla učit francouzštinu (mamka tvrdí, že jí učitelka tvrdila, že pokud pokazím písemku a zkoušení, dá mi na vysvědčení 4, ale vzhledem k tomu, že z písemky jsem měla za 4 a stejně mi jak kalkulačka tak ta učitelka řekla, že mám průměr 2,6 tak nevím nevím, kde na to přišla...), ale přinutit mě do učení, obzvlášť frájiny.. no, to jde těžko. Taky se zase vzteká, že "budu mít dvojky od zhora až dolů, i když bych měla na jedničky.." a tak. Náhodou, teoreticky vzato bych nějaké čtyři jedničky mohla mít a k tomu takové ty výtvarky a spol. :D
Ale nepřišla jsem tu kecat o škole. Spíš o svém dalším šíleném nápadu. Aneb - zase uvažuju o stěhování blogu. Tentokrát bez pořádného racionálního důvodu. Teda.. možná by se něco našlo, ale to bych nad tím musela přemýšlet..
*odchází se "učit" a vymýšlet, proč vlastně chce ten blog stěhovat, aby ochránila svou čest jednoho z mála lidí ve třídě, kteří nejsou líní myslet (- opět výrok češtinářky... tercie na gymplu nezná žádná přísloví a rčení a když už, tak to co řeknou je pranostika..)*

Tahle vrchní část byla psána minulý týden, myslím, že v pondělí (zapomněla jsem si to zkontrolovat :D)

Říkáte si, co mi na tom přemýšlení trvalo týden a... půl? No, vlastně jsem to měla rozhodnuté skoro hned a nový blog existuje už od 9., úterý. Jen jsem si teďka tak nějak uvědomila, že bych o tom mohla dát vědět... :D

No, takže hlavní důvod jsem měla záhy. Tenhle nápad mě napadl už předtím, ale Saichi mi to navrhla první, takže řekněme, že je to nápad její.
Nový blog budu mít se svou starší sestřičkou, Saichi-nee, kterou někteří z vás možná znají jako Zoe Haak. Já si taky oficiálně měním přezdívku na Moriko Enithrielle - což už jsem teda udělala v několika posledních příspěvcích tady, ale nikde jsem to nedala na vědomí oficiálně.
Na konci článku najdete link, na blogu už jsou nové články :)

Alors (jo, frájina mi leze na mozek.. ale mám na vízo dvojku! Tádydádydá *předvádí vítězný taneček*),
MLBI končí a s relativně čistým štítem začníná blog dvou möieňanek...
Moriko Enithrielle & Saichi E'rhase

UNRAVEL-THOUGHTS.BLOGSPOT.CZ

So, Sayonara minna!

絵

膠

森

小

RC || Hrútvang

 Tak tady přináším recenzi na klasickou fantasy knihu Hrútvang... recenze na Enderovu hru šla zase do kytek, ale příště se snad dostanu ke knize Pramen moci nebo Zrození hrdinů. Taky plánuju pro změnu nějakou tu recenzi na anime a nějaký článek, který recenze nebude. Jinak, omlouvám se, že je recenze tak dlouhá a bez obrázků, ale žádné použitelné obrázky jsem nenašla ;) M.

Název: Hrútvang
Autor: Veronika Válková (pod pseudonymem Adam Andres)
Ilustrátor: -
Přeložil: -
Díl: -
Série: Wetemaa
Nakladatelství: Epocha
Rok vydání: 2011 (první vydání 1996)
Žánr: fantasy, dobrodružný
Počet stran: 280
Hodnocení obálky: 4/10

Anotace:

V dračím dechu vykoval kdysi dávno bůh Varandur legendární meč Hrútvang a věnoval ho prvnímu Pánu draků, Ela-Sidrahovi. Od těch časů se Hrútvang v rodu Pánů draků dědí z pokolení na pokolení. Jediné škrábnutí tímto mečem je pro Pány draků i pro samotné draky smrtelné, proto jej dračí vládci střeží jako oko v hlavě – a proto se Hrútvang snaží získat všichni, kdož chtějí nad Pánem draků zvítězit.

RC || Bohové Olympu - Krev Polobohů

Saaa.... konečně jsem se dostala až k poslednímu dílu :-) Příště (až se k tomu dokopu, čili za hódně dlouho) by (snad) mohla být recenze na Enderovu hru (na knihu, ale budu to i trochu porovnávat s filmem..) - kdo z vás to četl? :)
(Hele, jsem jediná, kdo je tak divná a píše názor na knihu od konce? :D)

Název: Bohové Olympu - Krev polobohů
Original: The Heroes of Olympus 5 - The Blood of Olympus
Autor: Rick Riodran
Přeložil: Dana Chodilová
Díl: 5/5
Série: Bohové Olympu
Nakladatelství: Fragment
Rok vydání: 2015 / original 2014
Žánr: urban fantasy, dobrodružství, humor
Počet stran: 468
Hodnocení obálky: 9/10

RC || Bohové Olympu - Hádův chrám

Název: Bohové Olympu - Hádův chrám
Original: The Heroes of Olympus 4 - The Hause of Hades
Autor: Rick Riodran
Přeložil: Dana Chodilová
Díl: 4/5
Série: Bohové Olympu
Nakladatelství: Fragment
Rok vydání: 2014 / original 2014
Žánr: urban fantasy, dobrodružství, humor
Počet stran: 552
Hodnocení obálky: 7/10

RC || Bohové Olympu - Znamení Athény

Název: Bohové Olympu - Znamení Athény
Original: The Heroes of Olympus 1 - The Mark of Athena
Autor: Rick Riodran
Přeložil: Dana Chodilová
Díl: 3/5
Série: Bohové Olympu
Nakladatelství: Fragment
Rok vydání: 2013 / original 2011 
Žánr: urban fantasy, dobrodružství, humor
Počet stran: 528
Hodnocení obálky: 7,5/10

RC || Bohové Olympu - Neptunův syn

Tak.. když už to je víc než tři týdny, co jsem dočetla poslední díl, tak bych konečně mohla udělat ty recenze..:D
A jen tak mimo mísu - je tady někdo, kdo se ukáže na Světu Knihy v pátek?

Název: Bohové Olympu - Neptunův syn
Original: The Heroes of Olympus 2 - The Son of Neptune
Autor: Rick Riodran
Přeložil: Dana Chodilová
Díl: 2/5
Série: Bohové Olympu
Nakladatelství: Fragment
Rok vydání: 2012 / original 2011 
Žánr: urban fantasy, dobrodružství, humor
Počet stran: 480
Hodnocení obálky: 7/10

A beztak to zas nedopíšu...

Tak - abych udělala nějakou tu přestávku mezi jednotvárnými recenzemi - jsem se už bohové-vědí-po-kolikáté pustila do nějakého článku o sobě.. ano, hrozně ráda o sobě mluvím.... xD Ale jen online, takže vlastně píšu :D

Ale, jak už říká nadpis - beztak to zas nedopíšu...

RC || Čísla - Na útěku

Název: Čísla - Na útěku
Original: Time to Run
Autor: Rachel Ward
Přeložil: Marie Fulková
Díl: 1.
Série: Čísla
Nakladatelství: EGMONT
Rok vydání: 2011 / originál 2009
Forma: e-kniha
Žánr: fantasy (?)
Počet stran: 320
Hodnocení obálky: 10/10

Anotace:

Od chvíle, kdy zemřela její matka, Jem věděla o číslech. Věděla o nich už mnohem dřív, vlastně odmalička. Když se podívala někomu do očí, registrovala v nich číslo. Ale jeho význam zjistila v den, kdy její matka zemřela na předávkování drogami. Číslo znamenalo datum úmrtí.
Jem prožívala těžké dětství. Stěhovala se od jedné pěstounky k druhé a všude si připadala jako cizinec. Nejraději se toulala sama a tak tomu bylo i v okamžiku, kdy potkává kluka, jemuž přezdívají Pavouk. Náhodné setkání jí změní život. Nachází někoho opravdu blízkého a svět se rázem stává snesitelnější. Společně se potulují kolem jednoho z londýnských kanálů, klábosí o všem možném a pomalu se sbližují. Na jednom z výletů do města se stanou svědky tragického neštěstí, které Jem předem předpoví. Oni sami katastrofě uniknou, ale ta je jen začátkem událostí, které navždy otřesou jejich životy.

Děj:

Odmalička Jem vidí čísla - v očích lidí. Data úmrtí. Má těžký život, bydlí u pěstounů a s nikým se nebaví. Když ale potká Pavouka, kluka z jejich školy, všechno se začne měnit..

Názor:

Mno.. k téhle knížce jsem se dostala vlastně tak, že jsem si myslela, že jsem si ji spletla s druhým dílem. Prostě jsem si myslela, že děj druhého dílu bude v téhle knížce. Když jsem se k ní dostala, tak jsem zjistila, že jsem se trošku spletla no..

Druhý díl si furt chcu přečíst - ale musím říct, že tohle bylo fakt zklamání. Mělo to super nápad - někdo vidí data úmrtí? Děj prakticky žádný, čísla tam měla podle mě jen okrajovou roli, i na mě - třináctiletou holku  - působila nejedna scéna nerealisticky. Zápletka..? Asi jsem ji přehlédla. Styl psaní? Nudný, nedokázala jsem se začíst. Autorka často používala hovorovou mluvu a vulgarismy, což by mi samo o sobě nevadilo - někde jsem četla názor, s kterým mileráda souhlasím: "nelíbí se mi, když postavy mluví, jako by trávily celou dobu zavřené ve slovníku spisovné češtiny" - ale tady to působilo jako pěst na oko. Bylo to umělé, vtlačované kam se dá, (v tomto ohledu mně kniha připomněla nedávno recenzovanou Trhni si!) a navíc - slang mám celkem ráda, ale věci jako "voko", "vokno" a tak.. (prostě pražačtinu - "vo" místo "o") to mi celkem vadí.

Postavy - další velké zklamání. Neměli jsme příležitost dozvědět se něco víc o jiných postavách kromě ústřední dvojce - občas tam bylo pár slov o Pavoukově babičce a šlus. Tedy nemám možnost rozebírat kohokoliv jiného krom Pavouka a Jem.

Musím říct - ani jeden mi nepřirostl k srdci. Jem mě často dost štvala a Pavouk zase působil strašně nereálně. Na hlavní postavy byli dost placatí, nepropracovaní a nudní. Počítala jsem stránky do konce, abych se jich zbavila. Nemám o nich co říct - budu ráda, jestli si za týden vůbec vzpomenu na jejich jména.

Ale ať furt jen nesýčkuju - musím pochválit dvě věci: epilog, který se autorce povedl asi nejlépe (a je jediný důvod, proč zvažuju pokračovat s touhle sérií) a naprosto luxusní obálka. Je to taková ta obálka, na kterou se můžete dívat furt a vždycky tam najdete něco nového - ta se opravdu povedla.

Hodnocení:

35%

Za ten nápad...

Nemesis Moriko

Ukázka: ZDE (.epub !!)

Autorka:

Rachel Ward bydlí v Bath ve Velké Británii se svým manželem a dvěma dospívajícími dětmi. Má ráda čtení, časná rána, vegetariánskou stravu, sledování filmů a brambory ve všech podobách. V současné době píše romány pro teenagery a mladé dospělé. Její první román, "čísla" byl zveřejněn v lednu 2009.

Zdroje:

ukázka, obálka, informace - KNIHCENTRUM.cz

informace o autorce a její fotografie - Databázeknih.cz

obrázky - google

Odkazy:

Autor - Databázeknih.cz

Kniha - Databázeknih.cz

Kniha - KNIHCENTRUM.cz [tištěná forma]

Za poskytnuní recenzní e-knihy děkuji internetovému knihkupectví KNIHCENTRUM.

E-knihu lze zakoupit ZDE.

RC || Bohové Olympu - Proroctví

Tak - znovupřečtení Proroctví, prvního dílu série Bohové Olympu, mi zabralo přesně kousek odpoledne-večeru v úterý a odpoledne a trochu noc ve středu. Teď jsem tak trochu téměř v polovině Neptunova syna (2. díl). A tak jsem si řekla - dokud si to pamatuju, sepíšu tu recenzi, ať je zase neodesílám o měsíc později..

Název: Bohové Olympu - Proroctví
Original: The Heroes of Olympus 1 - The Lost Hero
Autor: Rick Riodran
Přeložil: Dana Chodilová
Díl: 1/5
Série: Bohové Olympu
Nakladatelství: Fragment
Rok vydání: 2012 / original 2010
Žánr: urban fantasy, dobrodružství, humor
Počet stran: 509
Hodnocení obálky: 7/10

Unboxing #4

Mno, tak jsem se po dlouhé době rozhodla udělat nějaký unboxing - dneska mi přišla krabice od Fragmentu! :3 Fotky nic moc - nojo, foťák blbne a stejně nejsou baterky, takže je to cvakaný mobilem. Ale alespoň něco, ne? Chvíli jsem uvažovala, že to zkusím udělat jako video, ale vzhledem k tomu, že by to taky bylo mobilem.. ehm, od toho jsem okamžitě upustila. Takže jsou fotky.. snad to nebude moc rozmazané :)

Jinak - níže je recenze na Shingeki no Kyojin, pokud má někdo rád anime ;)

Shingeki no Kyojin

Ahojky, tak jsem tentokrát sepsala zase nějakou anime "recenzi" - na SnK / Attack on Titans, anime, které jsem dneska ve dvě ráno dokoukala..

Název: Shingeki no Kyojin

Alternativní název: Attack on Titans

Autor: Isayama Hajime

Dílů: 25

Omezení: Bez omezení

Anotace:

Před několika stoletími byli lidé téměř vyhubeni obry. Obři jsou typicky vysocí, zdá se, že nejsou inteligentní, žerou lidské bytosti a nejhorší ze všeho je, že to asi dělají pro potěšení než kvůli zdroji potravy. Malé procento lidstva přežije ve městě chráněném extrémně vysokou zdí, dokonce větší než nejvyšší z obrů.
V současnosti město nevidělo obra víc jak 100 let. Dospívající chlapec Eren a jeho sestra Mikasa se však stanou svědky toho, jak jsou hradby zničeny Kolosálním obrem, který se objevil zničehonic. Menší obři se nahrnuli do města a dvě děti s hrůzou sledovaly, jak byla jejich matka snědena zaživa. Eren posedlý nenávistí přísahá, že zabije každého obra a pomstí tak svou matku, stejně jako celé lidstvo.

(ze stránky shirai.cz; upraveno)

*

Na tohle anime jsem se chystala už hodně dlouho, protože jsem na něj slyšela hodně kladných ohlasů a námět mě zaujal. Trochu jsem se však zalekla, když mi Naomi-tan (kamarádka) vyprávěla, že jí to moc nechytlo - a my máme na anime dost podobný vkus.

Já naštěstí zklamaná nebyla - první dva díly jsem viděla o prázdninách, kousek dalšího ve středu a zbytek za čtvrtek a pátek, využívajíc toho, že jsem nachcípaná.

Už v druhé půlce třetího dílu mě anime hrozně chytlo - líbilo se mi i předtím, ale od druhé poloviny třetího dílu jsem byla k obrazovce téměř přilepená. Děj byl napínavý a vždycky to usekli tak, že jsem měla co dělat, abych vůbec odpovídala na Möienu nebo šla spát.. takové to "ještě jeden díl..."

Vím, že Naomi-tan si stěžovala na divnou kresbu. Mi se ale moc líbila, dokonce mi ani nevadila ta černá lajna, která oddělovala postavy od pozadí. To je ale kresba postav - nesedělo mi to, že 99% prostředí bylo vytvořené 3D grafikou, takže to občas - když tam nebyly žádné postavy, nebo byly daleko - vypadalo jako počítačová hra. Prostředí už prostě nebylo anime. Ano, působilo věrohodněji, ale ztrácelo už to kouzlo kresby. I když věřím, že dělat to s menším využitím takové grafiky, tak si asi odrovnají ruku i myš a já nevím v čem to všechno vytváří. Ale musí se nechat, že to měli fakt promakané a osobité - a využití 3D grafiky mi mnohem více vadilo teda u boje s Gastreou v Black Bullet, kde to působilo jako pěst na oko.

Postavy také byly originální, každá byla propracovaná (teda.. nepochopila jsem třeba motivy Annie, ale nebudeme spoilovat) a každá odlišná. Třeba ústřední trojce:

Eren "Smrtí posedlej" Jaegar - Erenovým cílem je vyhladit všechny obry a sní o tom, že se přidá k Průzkumné legii (od toho přezdívka Smrtí posedlej); Eren měl neskutečně pevnou vůli, tam kde chyběl talent, vůle pomohla. Erena jsem měla velmi ráda, chápala jsem, co ho žene kupředu a našlo se jen velmi málo situací, kde bych si říkala "co to ten k----n k---a dělá?!", což se mi často stává u postav z jiných anime (například Lucy Heartfillia..)

"Dokážu to posoudit. Tohle děcko je skutečný monstrum a ne kvůli tý jeho směšný síle. Žádný nátlak ho nemůže zdolat. Žádná klec není dost silná, aby ho zadržela. Nikdy se nepodřídí. Nikomu.

- desátník Levi 

Armin Arlert - nejslabší člen, ale velmi inteligentní, bystrý, přátelský, hodný a schopný učinit správné rozhodnutí v těžkých situacích. Armina jsem měla také ráda.. vlastně, když se zamyslím nad významnějšími postavami, není tam snad žádná, která by mi vyloženě vadila. Ale Arminovi se musí nechat, že je prostě strašně ťuťatý. Myslím, že to chce zvláštní talent, vypadat roztomile, když má člověk celý ksicht politý obří krví (a možná i tou svojí).

Mikasa Ackerman - adoptovaná sestra Erena. Má přirozený talent pro boj a vzdušné manévrování a patří mezi nejlepší bojovníky v celé armádě. Eren ji jako malou zachránil a od té doby je na něj hodně fixovaná. No, co se týče Mikasy, na ni jsem měla dost rozporuplný názor. Zezačátku mě strašně štvala, byla takový superman a navíc posedlá Erenem. Později jsem si ji trošku i oblíbila, nebo spíše si na ni zvykla. V té své dokonalosti mi trochu připomínala Akiko z Mladého samuraje. Ale jedna její hláška mě prostě zabila..

"Dělali něco, co ti vadilo Erene?! Dotýkali se tě na divných místech?!!"

- Mikasa Ackerman (místo pozdravu, heh)

Postav tam bylo spoustu - oblíbila jsem si třeba ještě Jeana (ten mě zezačátku taky hrozně točil, ale potom se změnil) a desátníka Leviho (u toho mě příšerně točilo, že jeho jméno na shirai překládají jako Rivaille. Watafuk?!) - ne že by byl bezcitný, ale stejně vypadalo zajímavě, jak mu zamordujou celou jednotku a on má furt ten svůj výraz, který bych definovala asi jako právě-mě-praštili-víkem-od-popelnice-a-jsem-unavenej-tak-mě-nes*r.

K samotnému příběhu - děj  běžel, nikde neváznul, narozíl od třeba Death Note nebo Fairy Tailu či SAO II, tady se nenašel jediný díl, který by se dal nazvat čistě "vycpávkovým" (možná jeden částečně, ale ne úplně). Děj měl spád a bylo tam plno akce - akční scény tvořily řekla bych okolo 80% seriálu a stejně mě vzdušné manévrování neomrzelo - vždy tam bylo něco nového a vždy jsem začla o něco více chtít svoji vlastní 3D výstroj. Možná bych ocenila, kdyby tam bylo delší doba věnovaná Erenovi coby vojákovi. Byl tam výcvik, pak SPOILER si v pátém díle naoko umře KONEC SPOILERU a pak už ho tam používat 3D výzbroj sotva uvidíme (áno, ostatní to vynahradí, ale já chci ERENA). To bych teda vytkla.

Co se týče soundtracku - první opening je dokonalý (nechápu, proč se mi zezačátku nelíbil.. dneska pouslouchám jeho dvouhodinovou verzi už asi po páté.. to je skoro deset hodin jen s malými přestávkami..a mám v plánu v noci pokračovat), ending taky celkem fajn. Druhý opening už na poslech nic moc, ale má luxusní název i text (Jiyuu no tsubasa / Wings of freedom), druhý ending jsem nijak moc nezkoumala, ale moc se mi teda nezamlouval. Ale to je normální - první opening je vždycky nejlepší. Hudba u epických bojových scén byla také dobře zvolená, nerušila a dobře se pouslouchala, jako by k tomu příběhu přímo patřila, byla jeho součástí.

Takže to shrnu - Shingeki no Kyojin je téměř dokonalé anime, snad až na pár drobností, které vás nenechá vydechnout až do poslední minuty 25. dílu a potom se už jen modlíte, aby jste to vydrželi do roku 2016, kdy vyjde druhá série. Myslím, že ohodnocení 3. nejpopulárnější a 5. (na Akihabaře dokonce úplně) nejlepší anime na Shirai má tohle anime po právu.

Opening 1:

Nějak mi to nejde vložit, takže dávám jenom LINK.

*

Anime na... | Shirai | Akihabara | Myanimelist |

Ostatní anime ''recenze''... seznam

 Zdroje obrázků.. viz prokliky

RC || Deklarace smrti

Název: Deklarace smrti
Original: The Declaration
Autor: Gemma Malley
Přeložil: Milena Hordinová
Díl: -
Série: -
Nakladatelství: Fragment
Rok vydání: 2013 / original 2007
Žánr: dystopie
Počet stran: 256
Hodnocení obálky: 9/10

Anotace:

Velká Británie, rok 2140.
Život na Zemi se změnil od základů. Lidská civilizace už není ohrožena smrtelnými nemocemi, na které věda objevila léky. Nesmrtelnost však přináší i možná rizika - největším z nich je přelidnění. Proto byla přijata Deklarace - pokud berete léky na dlouhověkost, jste Vyvolení a nesmíte mít děti. Kdo zákon poruší, bude potrestán a dítě se stane Přebytečným - méně hodnotným občanem, sloužícím Vyvoleným.
Patnáctiletá Anna s Petrem svůj osud Přebytečných odmítají, a pokusí se mu proto postavit. Podaří se jim to?

Děj:

Anna žije v Grange Hall, místu, kam umisťují Přebytečné děti - děti rodičů, jež porušili Deklaraci a pořídili si druhé dítě. Anna věří, že její život je správný, že je to spravedlivý trest za to, že žije a nesnáší své rodiče, protože porušili Deklaraci. Věci se ale začnou měnit, když přijde nový Přebytečný, Petr, stejně starý jako ona - jak ja možné, že žil Venku tak dlouho? Proč říká Anně příjmením, i když Přebyteční žádné nemají? Proč stále mluví o jejich rodičích a přemlouvá ji, aby spolu utekli..? Co je na tom všem pravda?

Názor:

No, na knihu jsem se těšila velmi dlouho, protože mi nápad přišel velmi zajímavý. Taky to četla kamarádka a docela se jí to líbilo. A teď jsem se k tomu dostala i já.

Chvilku mě to i celkem bavilo. Ale hlavní kámen úrazu byl, že jsem naprosto NESNÁŠELA HLAVNÍ HRDINKU. Anně byl polovinu času nejradši jednu vrazila. Chovala se strašně nepřirozeně a divně. Anna mě od té knihy odrazovala ze všeho nejvíce - vybavuju si jen velmi málo situací, kdy bych souhlasila s jejím rozhodnutím.

Taky byla kniha psaná tak nějak nezáživně, nikdy jsem se pořádně nezačetla, když jsem četla dýl, tak jsem se nutila a přistihovala se u přeskakování odstavců, ba i celých stránek. Prostě nuda. Tahala jsem spoilery odkud se dalo, z toho co si pamatovala kámoška, z internetu,.. prostě nějak, abych z té knihy musela číst co nejmíň. Nápad byl zajímavý a myšlenka byla super. Donutila by mě přemýšlet,.. kdyby kniha samotná nebyla napsaná tak nudně. Kniha mě tak nebavila, že ve mě ubila i poslední chuť přemýšlet.

Takže.. klady byly: nápad, myšlenka - a super obálka, ta se Fragmentu moc povedla (obálka prvního vydání pod názvem Přebyteční byla strašná)

zápory byly: nesnesitelná hlavní hrdinka, nudný styl psaní, nudný příběh

Jak vidíte - klady a zápory se početně vyrovnávají, ovšem zápory jsou mnohem výraznější než klady, takže já nakonec uděluju hodnocení 40% a myslím, že jsem ještě hodně mírná. Uvažuju, že si knihu někdy přečtu znovu a budu se soustředit jen na tu myšlenku mezi řádky, ale nevěřím, že mi to vydrží.

Hodnocení:

Za myšlenku a nápad..

40%

Nemesis Moriko

Ukázka: ZDE

O autorce:

 Studovala filozofii na publicistické univerzitě před tím, než pracovala jako žurnalistka. Psala pro několik finančních časopisů a pravidelně přispívala články do časopisů jako jsou Company Magazine a The Sunday Telegraph. Po té se začala0 věnovat službám, jako jsou pomoc seniorům v Ofstedu nebo výcviku vodících psů. Je vdaná za Marka, ředitele přípravné školy (školky) v severozápadním Londýně.

Zdroje:

obálka, informace o knize a autorce, anotace: Databázeknih.cz

ukázka - Fragment.cz

Odkazy:

Autorka / Databázeknih.cz

Kniha / Databázeknih.cz

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji a za zpoždění se omlouvám nakladatelství Fragment.

Knihu lze zakoupit ZDE.

RC || Trhni si!

Název: Trhni si!
Original: -
Autor: Andrea Kabeláčová
Přeložil: -
Díl: -
Série: -
Naklsatelství: Fragment
Rok vydání: 2014
Žánr: YA, romantický, ze života
Počet stran: 392
Hodnocení obálky: 9/10

RC || Hunger Games - Síla vzdoru

"Jiskra zažehla požár.. a jestli shoříme my, vy shoříte s námi!"

Název: Hunger Games - Aréna smrti
Original: The Hunger Games - Mockingjay
Autor: Suzanne Collins
Přeložil: Zdík Dušek 
Díl: 3. 
Série: Hunger Games
Naklsatelství: Fragment
Rok vydání: 2013 / original 2010
Žánr: dystopie, dobrodružný
Počet stran: 344
Hodnocení obálky: 9,5/10

RC || Hunger Games - Vražedná pomsta

 Tak... k sepsání téhle recenze jsem se dokopávala hodně, hodně dlouho..


Název: Hunger Games - Vražedná pomsta
Original: The Hunger Games - Catching Fire
Autor: Suzanne Collins
Přeložil: Zdík Dušek 
Díl: 2. 
Série: Hunger Games
Naklsatelství: Fragment
Rok vydání: 2013 / original 2009
Žánr: dystopie, dobrodružný
Počet stran: 336
Hodnocení obálky: 9/10

No Game No Life

Etoo...

omlouvat už se radši nebudu. Já vím, já vím, něco slíbím a co udělám? Nic. Jako obvykle.  Takže už nic slibovat nebudu, nemá to cenu. Ale pravda je, že jsem se onu recenzi na HG kterou jsem tak trochu měla mít napsanou asi před týdnem ne-li dýl napsat zkusila.. ale nikdy jsem se nedostala dál než za hlavičku.. prostě to nejde a nutit se nechcu. Nesnáším, když se musím dokopávat k tomu, něco napsat.. dělám to přece pro zábavu, ne? 

Okey, to byla tak trošku moje samomluva, nevšímejte si mě. Prostě jediný, co jsem dokázala napsat, je tohle, další z těch anime pseudorecenzí.. tentokrát na No Game No Life / NGNL :)

Anime

A

Another
Ano ni Hana no Namae
Ao no Exorcist

B
Black Bullet

C

D

Death Note 

Deadman Wonderland

E

F

Fairy Tail
Fairy Tail season 2 (R)
Fullmetal Alchemist: Brotherhood (R)

G

H
Haikyuu!!

I

Inou Battle within Everyday Life

J

K

Kuroshitsuji

Kuroshitsuji II

Kuroshitsuji: Book of circus

L

M

Mahouka Koukou no Rettousei (R)
Magi: Labyrinth of Magic
Magi: Kingdom of Magic
Magi: Sinbad no Bouken

Mirai Nikki
Mononoke Hime

N

No Game No Life

O
One Piece (R)

P
Psycho-Pass (R)

Q

R
Rave Master
Rave Master season 2 (R)

S

Sword Art Online

Sword Art Online II
Shingeki no Kyojin
Shiki (R)
Spirited Away

T

Tasogare Otome x Amnesia
 Tokyo Ghoul
Tokyo Ghoul Root A

U

V

W

X

Y

Z
Zero no tsukaima (R)
Zankyou no Terror

..........................

R - rozdívané

Sword Art Online

 

Název: Sword Art Online (SAO)

Autor: Kawahara Reki

Díly: 25

Příběh:

V blízké budoucnosti (rok 2024) a jako první svého druhu, byla stvořená nová VRMMORPG hra s názvem Sword Art Online, v které se hráči ocitnou ve virtuální realitě, kde ovládají svého avatara tělem i myslí díky speciální technologii NerveGear. Po oficiálném spuštění však na hráče čeká nemilé převapení - nemůžou se odhlásit. Zůstává jim tedy jediná možnost, a to projít celou hru (rozdělenou na 100 úrovní) a porazit posledního bosse. Aby to však nebylo takové jednoduché... když hráč zemře ve virtuální realitě (nebo se ho někdo z venčí pokusí násilím odpojit), NerveGear ho usmrtí ve světe reálném. Jejich boj o prežité právě začal...

(Shirai.cz, upraveno)

 *

No.. jak s tím začít? Na tohle anime jsem se chystala už hodně dlouho. Líbil se mi námět, mělo to kladné ohlasy (v současnosti je to nejpopulárnější anime na Shirai a 10. nejlíp hodnocené).. a hlavní postava je strašně kawai. (Jop, už i já).

Tak jsem se do toho pustila - první jeden díl u kámošky minulý (nebo už předminulý..?) týden, potom pauza, protože jsem sledovala Another a No Game No Life, pak ve čtvrtek pět dílů večer.. a zbytek včera. Totiž.. u patnáctého nebo šestnáctého dílu jsem mamce slíbila že "dodívám díl a jdu spát" ale znáte to. Nakonec jsem šla spát ve tři ráno.

SAO je naprosto úžasné, napínavé, akční a skvěle vymyšlené. Navíc mě to dost fascinuje, protože kendó a obecně boj s mečem mám strašně ráda a už od mala jsem to chtěla umět, hehe. (Jako malá jsem chtěla být rytířem, ale to jsem tahat nebudem..). Samozřejmě ale nebylo naprosto "bezchybné". Co bych třeba vytkla, to bylo rozdělení obsahu, nebo jak to říct. Prostě - je to Sword Art Online, ale v SAO je jen něco málo přes polovina příběhu a obecně, na to, že tam strávili dva roky.. myslím, že to mohli líp rozvinout (a ještě by to bylo delší, což by bylo super).

Postavy byly dobře vymyšlené a měla jsem je ráda. Hlavní postava, Kirito, byl strašný ťutík a měla jsem ho ráda úplně od začátku. Byl hodný, ale zase ne takový ten úžasný "hrdina" který vždycky všechny zachrání a vždycky všecko dokáže a vždycky udělá tu nejlepší možnou volbu a vždycky bude zachraňovat svoje přátele i kdyby ho to mělo zabít. Okey, k některým zmíněným věcem neměl zas tak daleko, ale prostě to nebyla taková ta "dokonalá" postava. K tomu to byl tak trochu samotář (hlavně ze začátku), trochu drzý a upřímný a nosil černé oblečení. (tádydádydá).

Pak tu byla Asuna, která byla trochu vážnější než Kirito, ale taky jsem ji měla ráda. To, jak spoustu věcí brala strašně vážně a furt se s Kiritem hádala mě zezačátku trošku štvalo, ale pak jsem si ji oblíbila. Kirita jsem měla radši, ale ona byla taky fajn.

Dále tam byla spousta postav, hlavně kladných (záporáky většinou nahrazovali bossové / mobové, ale i tak by se tam nějací našli..), například Yui, Lisbeth, Sachi, Klein, Agil... a další. Ale tady tyhle zmíněné jsem si oblíbila asi nejvíc. Minimálně Yui & Sachi mě dokázaly rozbrečet. Asi se ze mě stává fontána, protože u tohohle anime jsem brečela docela často a to se za citlivku zrovna nepovažuju.

Co se týče animace / kresby.. ta se mi hrozně líbila, byla taková roztomilá (no jo, je to moe) a prostě super. Na tom není co řešit. Skvělá byla i hudba, opening mám v mobilu stáhnutý jak anglicky tak japonsky,.. druhý opening i ending už teda nic moc, ale to je normální, většinou druhý opening za moc nestojí. (Například Death Note.. druhý ending ještě jo, ale opening je příšerný). I ta hudba u různých akčních scén je úžasná.

Tak abych to shrnula - SAO je úžasné anime u kterého se zasmějete i si zabrečíte, kde nechybí akce a skvělá hudba. Druhá polovina za tou první trošku pokulhává a svět SAO by se dal rozvinout do více podrobností, přecejen tam byl začátek a konec a pár věcí mezi tím.. a kam se vypařila většina těch dvou let?!