středa 21. ledna 2015

RC || Atlas mraků

Ahoy!
Okey, nebudu se vymlouvat - zítra to budou dva týdny od posledního článku taky, recenze měla být sedmnáctýho a já se starám akorát o to, že po druhé sleduju Death Note. I když pravda, to že jsem nachcípaná mi zrovna nepomáhá. Tak či tak, i přes "kvalitu" obrazu mojí čtečky (prostě mi v textu chybí písmenka) jsem se nakonec Atlasem mraků prokousala..
N.

Atlas mrakůNázev: Atlas mraků
Autor: David Mitchell
Přeložil: Jana Housarová
Díl: -
Série: -
Nakladatelství: Knihcentrum
Rok vydání: 2006 / original 2004
Žánr: (sci-fi) román
Počet stran: 504
Hodnocení obálky: 9/10

Anotace:
Nevšední kniha anglického autora, který ve svém rozsáhlém románu stírá hranice mezi styly, žánry i časovými rovinami. Autor neváhá a prostřednictvím hlavních hrdinů se zamýšlí nad nebezpečím lidské touhy po moci i nad jejími ničivými důsledky.
Hlavní hrdiny spojuje touha po spravedlnosti, po lepším a ideálnějším životě, po obyčejném lidském štěstí. První část knihy tvoří deník nedobrovolného cestovatele z konce devatenáctého století. Následuje vyprávění hudebního skladatele z první poloviny dvacátého století, který čelí nejednomu věřiteli, pro velkou karetní vášeň. V dalším příběhu poznáváme ambiciozní mladou ženu, jež je na stopě velkému odhalení, bohužel poleví ve své ostražitosti, což ji stojí život. Jednotlivé příběhy se prolínají, hrdinové se setkávají, aby v jejich příběhu mohl pokračovat někdo další v jiné době.

Děj:
Kniha, jež prochází staletími - doslova. Začínáme v roce 1849, proletíme počátek i konec dvacátého a jednadvacátého století a dostaneme se i do ještě dálnější, postapokalyptické budoucnosti. Společníky nám budou Adam Ewing, pisatel deníku, Robert Frobisher, autor sextetu Atlas mraků, Luisa Reyová, novinářka Spyglassu, Timothy Cavendish, nakldatel, Sonmi~451 jídlonoška ve Stravovně Papá Songa a Zachry, pasák koz. Tyto jednotlivé existence, které se liší nejen původem, povahou, názory či pohlavím, ale i obdobím, kdy žijí a způsobem, jak nám své příběhy vyprávějí, propojené jediným znaménkem nás provedou světem a donutí nás se zamyslet..

Názor:
Takhle kniha.. zmátla mě. Byla táhlá, chvílemi mě nebavila.. a zároveň fascinovala a nutila přemýšlet. Četla jsem ji dlouho, tak dlouho jako žádnou jinou dlouho ne, pokud nepočítám knihy, které jsem odložila a po čase k nim vrátila. Četla jsem ji dýl jak týden, téměř deset dní. Na to, že má sotva 500 stran, je to velmi dlouho. I když pravda, něco vliv na tom měla i forma e-knihy - mám čtečku docela starou a nepříliš kvalitní, takže má s kódováním některých knih problémy a převádí jej špatně. V tomhle případě mi z knihy udělal téměř souvislý text, kde sotva byly odstavce a někdy ani nešlo rozlišit, kdy kdo mluví, obzvlášť, pokud šlo třeba o nahrávku Sonmi~451, příběh z budoucnosti, vyprávěný formou otázek "archiváře" a Sonmiiných odpovědí. Taky text knihy natáhla z 504 na 1236 stran (pokud počítáme veškeré stránky, tak jak uvádí čtečka, čili i informace o vydání, citace ap.) a nebyla schopná rozluštit velké písmena s diaktritikou, stejně jako většinu malých (i když zde šlo pouze o háčky).
Co se ovšem příběhu týče (jak bylo výše zmíněno), je rozdělen na 11 částí - 6 příběhů, z niž jen jediný ("o Slooshově brodu a jak to bylo dál") je vyprávěn celý, ostatní rozděleny na dvě jednotlivé části. Všechny příběhy jsou provázané (Ewingův deník nachází Frobisher, jehož dopisy následně čte Reyová, o níž se dozvídá Cavendish, kterého pak Sonmi vidí ve filmu a ji zase Zachryho kmen uctívá coby bohyni..) a nutí vás neustále přemýšlet, kam to všechno směřuje. A taky --- směřuje to vůbec někam?
Jednotlivé příběhy moc nejde soudit každý zvlášť, jsou to jen střípky celku, ovšem stejně musím říct, že jsem si nejvíc oblíbila Zachryho vyprávění a následně "Poločasy rozpadu - první záhadu Luisy Reyové" či záznam z orisonu Sonmi, zatímco Cavendish a Frobisher se mi museli dlouho dostávat pod kůži, zezačátku mi i mírně vadili, a Ewing mě moc nebral, snad až úplný konec, ten byl krásně filozofický.
O postavách taky nejde moc hovořit, protože postavy jsou příběh a příběh postavy, když soudím příběh, soudím zároveň postavy a naopak, čili probírat postavy by znamenalo jen znovu probrat příběh. Ovšem krom vypravěčů zde byly i postavy jako třeba Meronym, Starý Georgie, Vyvyan Ayrs, Eva, Javier nebo ty-postavy-s-divnými-korejskými-jmény-z-Sonmiina-příběhu.
Ještě bych chtěla zmínit dvě věci - obálku a film. Obálka se podle mne moc povedla, jak ta stará, tak ta nová. filmová. Film byl podle podle této knihy natočet v roce 2012 a já ho shlédla jen pár hodin, po dočtení knihy. Byl taky fajn, jen chvílemi trochu zmatený, ale pomohl mi ujasnit si několik věcí a navíc, ačkoli mnoho podstatného upraví či vynechá. otevřeně zmiňuje věci, o nichž byly v knize pouze náznaky,.. myslím, že kdo četl knihu, neměl by film vynechat!
A abych to shrnula - kniha rozhodně není pro každého, buďto vás chytne, nebo ne. Je v ní mnoho myšlenek a já si prostě budu muset sehnat tištěnou formu, abych si knihu mohla přečíst znovu a líp ji pochopit. Kniha není dokonalá, ale pokud se začtete, je fascinující. Kdo nečetl, nepochopí.

Hodnocení:
90%
Kniha byla zdlouhavá (obzvlášť co se Ewinga týče) a chvilkama až nudná, ale donutí se vás zamyslet a něco ve vás zanechá. Málokdy bývá zdlouhavá kniha knihou skvělou, ovšem u Atlasu mraků tomu tak je.
Nemesis Moriko

Ukázka: ZDE

O autorovi:
David MitchellPrvní román Davida Mitchella nazvaný Ghostwritten (česky Hybatelé) vyšel v roce 1999. Získal cenu Mail on Sunday/John Llewelllyn Rhys Prize jako nejlepší kniha autora do pětatřiceti let a dostal se i mezi nominované na cenu First Book Award listu Guardian. Další román number9dream následoval v roce 2001 a i jeho kvality byly oceněny nominací na Booker Prize a James Tait Black Memorial Prize. Za román Cloud Atlas (česky Atlas mraků) získal nominace na Booker Prize, James Tait Black Memorial Prize, Arthur C. Clarke Award a Nebula. V roce 2003 se David Mitchell volbou do Granta’s Best of Young British Novelists zařadil mezi nejlepší britské romanopisce. V nedávné době se vrátil z několikaletého pobytu v Japonsku a nyní žije v Irsku.

Zdroje:
o autorovi, autorova fotografie - Databázeknih.cz
anotace, obálka, ukázka - Knihcentrum.cz
informace o knize - kniha

Odkazy:
Předchozí recenze / Všechny recenze / Následující recenze

Za poskytnutí recenzní e-knihy moc děkuji internetovému knihkupectví KNIHCENTRUM: Knihu lze zakoupit ZDE.

6 komentářů:

  1. Bylo by lepší, kdyby jsi do textu dala obrázky, nebo to rozdělila na odstavce. Lidi pokud vidí takový dlouhý text, tak ho okamžitě přeskakují :) Knihu bych si chtěla taky přečíst, ale je toho moc :D

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Děkuji za radu :-) Určitě to nějak napravím.. :) S obrázky jsem přestala, protože v období, kdy jsem je přidávala, to nakonec dopadlo tak, že jich bylo více než textu.. no, uvidíme, jak to dopadně teď :)

      Smazat
  2. Tuhle knihu mám strašně moc ráda! A divím se, že ti Cavendish a Frobisher nelezli pod kůži, i když pravda, v knize až tak zajímaví nejsou. Já totiž nejdříve viděla film a pak až četla knihu, což mělo za následek, že zrovna tuhle dvojici jsem si hodně oblíbila. A navíc se kniha a film krásně podporují, film vykreslí prostředí a postavy, zároveň krásně poukáže na propojení jednotlivých osudů, tedy na hlavní myšlenku celého díla a kniha poté rozvede víc některé věci, člověk pochopí i to, co ve filmu nechápal. Takže film + kniha = nezapomenutelný zážitek!
    Pěkná recenze :)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Děkuju :)
      Máš pravdu :) Ono když se na to podívám zpětně, tak mi připadají zajímaví, ale v okamžiku, kdy jsem knihu četla se mi prostě "pod kůži" nedostali :D S tou "rovnicí" naprosto souhlasím, dohromady tvoří naprosto nezapomenutelný zážitek..:)

      Smazat
  3. Žuch, tuhle knížku vůbec neznám O.o, divné a přitom jich znám tolik :-D ale recenze je lákavá, velmi lákavá, asi si jí přečtu :3

    OdpovědětSmazat
  4. Knihu jsem nečetla a ani jsem neviděla film, což je škoda a mám v plánu to napravit. :D :)

    OdpovědětSmazat