No Game No Life

Etoo...

omlouvat už se radši nebudu. Já vím, já vím, něco slíbím a co udělám? Nic. Jako obvykle.  Takže už nic slibovat nebudu, nemá to cenu. Ale pravda je, že jsem se onu recenzi na HG kterou jsem tak trochu měla mít napsanou asi před týdnem ne-li dýl napsat zkusila.. ale nikdy jsem se nedostala dál než za hlavičku.. prostě to nejde a nutit se nechcu. Nesnáším, když se musím dokopávat k tomu, něco napsat.. dělám to přece pro zábavu, ne? 

Okey, to byla tak trošku moje samomluva, nevšímejte si mě. Prostě jediný, co jsem dokázala napsat, je tohle, další z těch anime pseudorecenzí.. tentokrát na No Game No Life / NGNL :)

Název: No Game No Life

Autor: Kamiya Yuu

Dílů: 12

Omezení: 15+  (ne že by mi 15 bylo... )

Příběh:

Sourozenci Sora a Shiro jsou uzavření NEETi s legendární herní reputací, tvořících skupinu "Blank" - 『 』 - (svoj alias nevyplňují), kterou ješte nikdo nikdy neporazil. Oba jsou více-méně znudění reálným světem, a pokládají ho jenom za jakousi další “mizernú hru“ (Xso Game). Jednoho dne, se před nimi zjeví chlapec jménem Tet, který se jim představí jako Bůh a povolá je do svého vlastního alternativního světa jménem Disboard, v kterém se všechny spory rozhodují na základě her (dokonce i volba krále, či území hranic). V tomto světe existuje 16 ras, rozdělených podle magického potenciálu, které spolu vedu zdlouhavý spor o nadvládu a zároveň podléhají 10-ti Tetovým pravidlům. Lidská rasa "Imanity" (nejníže postavená), která jako jediná nedokáže používat mágii, je momentálně na pokraji vyhlazení. Co všechno jsou Sora a Shiro ochotní podstoupit pro záchranu bezmocné lidské rasy a jak dlouho si udrží svou reputaci nepremožitelných hráčů?

(z shirai.cz, upraveno)

*

Tohle anime jde jen těžko definovat... je prostně naprosto-šílené-zabité-vtipné-praštěné-lehce-úchylné-šíleně-barevné-slovy-nepopsatelné-úplně-boží-a-prostě-nedefinovatelné.

Prostě naprosto uhozené.

Hrozně barevné, všude je plno růžové a fialové a bůhvíčehoještě, čili naprosto šílené, nejen obsahem, ale i kresbou. Ze začátku mě z toho dost bolely oči, ale když jsem si zvykla.. musím říct, že osobitý styl tohohle anime je skvělý. Je prostě originální a jediné anime, které mi to trochu připomíná je Inou Battle a to mi to připomíná spíše stylem humoru a vyjadřováním postav (i když to bude asi tím, že to překládá stejná překladatelská skupina).

Taky je to anime, u kterého budete brečet... smíchy. Byla jsem ráda, že jsem tohle anime sledovala v křesle s notebookem a ne u stolu, protože bych se permanentně válela pod ním. Vždycky vytvořili nějakou epickou scénu a pak celou tu atmosféru zabili nějakou sarkastickou poznámkou

Postav nebylo moc, přecejen to má jen 12 dílů. Hlavní byli Sora (18) a Shiro (11), kteří jsou naprosto zavislí na hrách, nadprůměrně inteligentní (minimálně v případě Shiro se dá mluvit o genialnitě.. co se Sory týče, asi bych to definovala spíš jako vychcanost), mají strach z davu lidí a obecně jsou naprosto úžasní. Proti sobě prohráli nespočentěkrát (či jak se to píše), ale pokud jsou spolu, ještě neprohráli jedinou hru..

co se mi na tom líbí, že bylo vždycky zdůvodněné proč vyhráli - počítání karet, cold reading, informace, informace, informace.. prostě to nebylo tím stylem "jsme prostě super chytří a všecko vyhrajeme, ale proč, to neřešte," vždycky měli důvod, způsob jak to udělali. Dokonce jsem díky tomuhle anime pochopila princip počítání karet (četla jsem o tom v jedné knížce a ani zaboha jsem nechápala o co go).

Ale to jsem zase odbočila - zpátky k postavám. Další významnou roli sehrála Steph, celým jménem Stephanie Dola, vnučka předchozího krále Imanity. Byla to postavička spíše pro srandu, ale přecejen byla dost důležitá. Celkem mě štvala, ale bez ní by to nebylo ono. Dál tam byla třeba Jibril, Fi (ta mi hrozně připomínala Hatoko z Inou Battle), Kurami nebo Izuna. Steph a Kurami jsem moc nemusela, to je pravda... ale nebyla tam žádná postava která by mi vyloženě lezla na nervy.

Varování předem - v tomhle anime se taky nachází dost úchylných poznámek a nejednou jsou postavy "skoro" nahaté, ale nic zas tak příšerného to není.. navíc se to dalo čekat.. japonci jsou všichni hrozní úchyláci, o tom žádná.

Shrnutí - NGNL je naprosto luxusní anime, vtipné, šílené, strašně krátké (druhá série bude v roce 2016, jestli vůbec.. to nevydržím O.O), ale absolutně boží. Pravda, konec byl tak příšerně otevřený, že jsem měla chuť zajít za autorem a trošku si "popovídat". Proč jsou ty nejlepší anime vždycky krátké?

A abych nezapoměla - hudba byla naprosto luxusní, hlavně opening :)