# Jak to..?

Ahoy.
Možná si říkáte - "proč?" Myslím tím, proč tenhle blog, i když (jak možná víte) jsem celkem v pohodě fungovala na http://nemesismoriko.blog.cz

Jde o to, že když jsem se probírala svým blogem, uvědomila jsem si, že to "v pohodě" není. Prostě.. ten blog čas od času vyplodil nějaký fajn článek,.. který byl následně zaházen haldou dalších, které už "fajn" nebyly. Taky to byl více méně "povídkový" blog. Alespoň jsem to tvrdila. Ovšem, přiznejme si - jak často se tam nějaká povídka opravdu objevila?

Většina článků byla buď o knížkách nebo moje trapné žvásty. Zkrátka.. prostě jsem se rozhodla začít úplně odznovu, tentokrát na tomto blogu, který má podle mě i lepší název (mylittlebookinfinty.blogspot.cz x nemesismoriko.blog.cz).. a tentokrát budou povídky až druhotnou záležitostí. Dokonce zvažuju i to, že povídky přesunu jen na Wattpad a tady se budu zmiňovat jen okrajově, většinou odkazy na kapitolovky nebo kratšími povídkami.. ale uvidím.

Zkrátka, tenhle blog by měl být více méně knižní a takový "projektový". Bude tu dost různých meme a challenges a tak, nové stejně jako ty ze starého blogu. A taky.. se chci konečně odhodlat k videím. Už jsem jich pár i natočila,.. ale nikdy jsem se neodhodlala k tomu, abych je zveřejnila.

Zkrátka, tenhle blog bude oproti nemesismoriko dost jiný. Předtím jsem se  snažila ukazovat více svou "veselou" část, až na občasné depresivní výlevy. Ale pravda je, že se opět cítím jako v únoru (kdo mě navštěvoval už předtím, možná si pamatuje na tu záplavu depresivních výlevů, básniček a všeho možného..). Možná ne tak úplně stejně, přecejen, dvakrát do stejné řeky nevstoupíš, ale.. hodně se projevuje moje melancholická část - chvíli jsem prostě naprosto OK, skoro nic mě netíží.. a za chvíli mám depku, sebevražedný myšlenky a.. pořád nedokážu zapomenout. Stále to moc bolí.

Taky mám dojem, že ztrácím přátele. Když už vás ignorují i ti imaginární, dost to bolí. Mými jedinými kamarády brzy zůstane sestřička, kterou potkám jednou za čas na chodbě a kluk, kterého vidím jednou týdně (jestli vůbec) a skoro mě nezná. I s Neimou už to není to, co bývalo. Teď se baví hlavně se Shylvushkou a já jsem třetí kolo dvoukoláku. Ne, nejsem na Shyvush naštvaná, mám ji ráda.. ale bolí to. A není to jen ona, kdo mezi mnou a ségrou tvoří stále větší zeď..

No, zkrátka.. myslím, že je čas "begin with pure shield" (začít s čistým štítem).. mimochodem, tohle spojení jsem si vypůjčila od Ami (knizni-mimonka.blogspot.cz), snad to nevadí..

Takže, brzy jsem přesunu většinu článků ze starého blogu, možná trochu upravených. Teď si jdu zlepšit náladu Fairy Tailem (56. díl!) a vymýšlet výmluvu, proč sedím u notebooku místo toho, abych žehlila..

Vaše Nemesis Moriko

EDIT / 24.10. v 19:04
Toto píšu již s lepší náladou. Abych pravdu řekla, ono to všechno není tak hrozné, jak jsem to v tragických barvách vylíčila výše. Popravdě, s Neimou jsem celkem v pohodě (ale opravdu to není to kamarádství jako dřív..) a tak, ale deprese se vrací stále častěji a já pak hledám kohokoli, na koho by to šlo svést..
To jen, abych to uvedla na pravou míru.