RC || Kouzelný atlas, putování časem - Terezínské ghetto, Tajemný vlak do neznáma

Název: Terezínské ghetto - Tajemný vlak do neznáma

Autor: Veronika Válková

Ilustrátor: Petr Kopl

Díl: 6.

Série: Kouzelný atlas, putování časem (Dobrodružné výpravy do minulosti)

Nakladatelství: Grada

Rok vydání: 2013

Žánr: fantasy, dobrodružný

Počet stran: 154

Hodnocení obálky: 7/10

Anotace:

Kára s mrtvolami a divoká honička liduprázdnými ulicemi. Takhle hororovou noc Bára ještě nezažila. Na opuštěné půdě, kde se schová, ji najde Petr, od kterého se dozvídá, že se ocitla v židovském ghettu v roce 1944. Když Petr dostane povolávací lístek do trasportu, rozhodne se Bára jet s ním. Přece tu nezůstane sama..

O ději:

Bára je první den v nové škole, rodiče ji nechají samotnou doma, kamarádka jí neodpovídá na SMSky a i kočka Barča, kterou společně s domem koupili na ni kašle! Bára má špatnou náladu a pocit, že jsou všichni proti ní. Rozhone si spravit náladu další cestou do minulosti ale to se jí nevyplatí..

Bára se totiž dostane přímo do Terezína na konci druhé světové války! Bára potká Petra a také další kluky z chlapeckého hajmu a skrývá se u nich na půdě. Pak ale většina hajmu dostne povolávací lístek od transportu..

Můj názor:

Popravdě, tento díl na mě velmi zapůsobil. Autorka docela přesně (dle mého mínění) vystihla stav v Terezíně. Nic není k dostání a za sebemenší přestupek tě můžou zastřelit. Hlad a strach. Všichni si myslí, že horší už to být nemůže a tak všichni nastupují do transportu s nadějí, že tam, kam jedou to bude lepší. Ale nikdo se nevrátí, aby jim zdělil, kam jedou, co se tam děje. Kniha na mě zapůsobila převážně z toho důvodu, že - kromě Báry - byly všechny hlavní postavy (Hanuš Beck, Petr Ginz, Kurt Kotouč, Jirka Brady, Prcek-Valtr Eisinger) opravdu skuteční lidé z Terezína. Docela mě překvapilo, že se tam vůbec neobjevovala "záhadná zelenooká kráska", teda skoro vůbec, která by Báru tahala z průšvihů - což by zřejmě právě v tomto díle potřebovala, jelikož takto byla odkázaná jen na "své" "tři mušketýry, kteří byli vlastně čtyři a kapitána Tréville" (tak Bára říkala Jirkovi, Hanušovi a Kurtovi, Petr byl ten čtvrtý [d'Artagnan] a Prcek byl Tréville), kteří tím, že ji ukrývali, riskovali život.

Takže.. co bych řekla? Bára Holečková. Dvanáct let. Obyčejná holka. Cestuje časem. (to se tak trošku vylučuje, ale to už je detail)

Báu podle mne vystihují tři slova: "někdy" trošku dětinská. Ať už podle jejího vzhledu na ilustracích Petra Kopla v knize (a nejenom téhle) nebo podle jejího chování a znalostí bychom rozhodně nemohli tvrdit, že jí je dvanáct. Chápu že toho třeba ví míň než já, jelikož chodí o ročník níž a navíc já se třeba o historii docela zajímám, ale.. některé věci na které se Bára občas ptá, no někdy si říkám, že asi musela spadnout z nějakýho dubu (nebo višně, chcete-li, ale pořádně velké..). Taky, aby mobilu někdo říkal tydlifon.. já jsem to taky používala, ale to mi bylo deset.. jako ve dvanácti fakt ne.. nebo Kel malér z Rumcajse, no mě snad vomejou. Jako.. Báru jako postavu mám ráda, ale nepřipadá mi jako dvanáctiletý člověk. Autorka by spíše měla napsat, že Báře je třeba deset.. mimo jiné mě ještě překvapilo, že se Bára vztekala, že rodiče nejsou doma - to já bych skákala radostí!

Taktéž k ilustracím - jsou moc pěkně nakreslené, ale Bára na nich - a to především v tomto díle - vypadá mladší. Když někdo komu má být 12 sahá dospělému člověku vedle něj po pas.. a ještě k tomu měla Bára v Terezíně na sobě takové šaty, ve kterých vypadala mladší.. takže podle ilustrací bych ji odhadla tak na pět šest let! Ale to už se zas moc vykecávám..

Knížka byla pěkná a kromě výhrad, které jsem měla k Báře na knížce nevidím nic, co by se dalo vytkout (kromě relativní krátkosti,.. ale tahle délka je typická pro tuto sérii, takže s tím nic nenadělám). Knihu mohu doporučit k přečtení, ale varuju, že u poslední kapitoly jsem byla hrozně smutná, hlavně když jsem se zamyslela nad osudem lidí v Terezíně a jiných ghettech nebo koncentrácích.. A když si Bára zjišťovala informace o klucích (Petr, Jirka, Hanuš, Kurt-..), tak jsem u jednoho skoro brečela..

Hodnocení:

88%

Ukázka:

"Hele, kde to jsme?"

"Přece v Terezíně."

"A kde to je?"

Kluk se na ni podíval dost překvapeně. "Asi šedesát kilometrů na západ od Prahy."

"Takže v Čechách."

"No, bývaly to Čechy," vzdychl kluk. "Teď už je to pět let protektorát Bémenundméren."

"Aha," řekla Bára, i když jí to nic neříkalo. "A jaký je rok?"

"Co prosím?!"

"Rok.. jako letopočet," vysvětlila netrpělivě Bára. Věděla, že je to hodně pitomá otázka, ale jak jinak se měla dozvědět, do jaké doby se dostala?

"Rok? Ty nevíš jaký je rok?"

Bára nechala otázku bez odpovědi. Kdybych to věděla, tak bych se asi neptala, blbečku, pomyslela si.

"Září 1944," řekl kluk. "Proč?"

"Září 1944? Tak to asi za půl roku skončí druhá světová válka," spočítala rychle Bára.

"Jak to víš?"

"To ví přece každé malé dítě, že druhá světová válka skončila osmého května 1944." Náhodou to věděla, protože si to před časem hledala kvůli jedné ze svých pokusných cest do minulosti. Tehdy se dostala přímo od Pražského povstání, které probíhalo v květnu 1945. Jinak by si to datum nepamatovala, protože ji vlastivěda moc nebavila, ale to teď nebylo podstatné. Podstatné ovšem bylo, na co se v zápětí ten kluk zeptal.

"Jak víš, kdy skončí válka?"

Teď to Báře došlo.

Baruško, ty krávo! vynadala si v duchu sebekriticky. Vždyť jsi mu právě předpověděla budoucnoust!

O autorce:

Veronika Válková vystudovala latinu a historii na Filosofické fakultě University Karlovy a už během studií začala učit na šestiletém Gymnáziu Na Pražačce, kde působí dodnes. Na spisovatelskou dráhu vstoupila dnes už kultovním fantasy románem Wetemaa, který sama ilustrovala. Krom toho je autorkou řady populárně naučných článků, šesti učebnic dějepisu a čtyř metodických příruček k nim, které vydala v SPN.

Kromě psaní je Veroničiným velkým koníčkem cestování. Sama, s Pražským studentským orchestrem, ve kterém za studií léta hrávala na kontrabas, se studenty nebo jako profesionální průvodkyně procestovala prakticky celou Evropu a kus Asie. Nejraději se vrací na Island. Ráda občas usedne ke klavíru, baví ji makrofotografie, kreslení a vyšívání, vulkanologie, etymologie a spousta dalších věcí.

Zdroje:

o autorce, autorčina fotografie - www.kouzelnyatlas.com

informace o knize, ukázka - kniha

obálka - Databázeknih.cz

Odkazy:

Předchozí recenze / Všechny recenze / Následující recenze

Kniha / Databázeknih.cz

Autorka / Databázeknih.cz

Recenze Pozdvižení v Pompejích (2. díl)

Recenze Vikingů - Záhady rohatých přileb (5. díl)

Recenze Egypta - V nitru pyramidy (7. díl)