neděle 19. října 2014

RC || Dobrodružné výpravy do minulosti - Pozdvižení v Pompejích


"Takhle si Bára prodloužené prázdniny rozhodně nepředstavovala!"
























Pozdvižení v Pompejích

Název: Pozdvižení v Pompejích
Autor: Veronika Válková
Ilustrátor: Petr Kopl
Díl: 2.
Série: Dobrodružné výpravy do minulosti (později Kouzelný atlas, cestování časem)
Nakladatelství: Fragment
Rok vydání: 2011
Žánr: fantasy, dobrodružné
Počet stran: 178
Hodnocení obálky: 6/10


Anotace:
Kouzelný atlas tentokrát přenese Báru do Pompejíí, kde ještě vládne doba otroctví. Společně s Bárou zažijete napínavé dobrodružství plné záhad a nečekaných odhalení.

O ději:
Bára se rozhodne, že si pomocí atlasu prodlouží prázdniny a v minulosti tentokrát zůstane pořádně dlouho. Tentokrát se ale dostane do antického Říma a dopadne to tak, že si Bára své prodloužené prázdniny "užívá" jako otrokyně v domě Lucia Lollia. Lucius je naštěstí dobrý pán a jelikož Bára umí číst a psát, ani moc nevadí, že neovládá předení nebo další ženské práce. Všechno probíhá celkem poklidně, ale potom v domě Lolliů začnou velké problémy...

Můj názor:
Kniha byla první ze série, kterou jsem četla - vlastně jsem ji našla náhodou, když jsem byla se sestřenkou v knihovně. A to v knihovně, kam se už asi nedostanu - jak často se ostravak dostane do Frýdecko-Místecký knihovny, když se ve Frýdku zastaví jednou za uherský rok (pokud teda nepočítáme když tamtudy projíždím) a to většinou jen tak "na kafe".
No, ale bylo to ještě o prázdninách před šestkou tuším a tehdy mě kniha dost zaujala - miluju antiku a cestování časem, a tady bylo obojí! Navíc je to kniha od české autorky, tímpádem jsem čekala.. hm,.. že to bude horší, jelikož na českou sci-fi/fantasy literaturu (do jakého odvětví to sakra patří?! Na Databázi knih mi tvrdí, že je to pohádka..) nemám moc valný názor.
No, Bára mě trošku štvala svou.. hm,.. prostě se občas chovala jako malý děcko. A taky si mohla dávat větší pozor co se týče toho, že vůbec nevěděla nic o zvycích a tady tihle věcech v době Říma a vůbec se to nesnažila schovávat. Aspoň mi to tak připadalo..
Další postavou byl Talpa (- v latině to znamená "krtek"), který byl poměrně sympatický. Líbila se mi jedna věc - kterou Bára dobře vystihla: "Já ještě nevím co bude zítra a tenhleten kluk, co je o rok starší než já si tu už plánuje třicet let dopředu!". Nebo nějak tak to bylo.
Pak tu také byla Syrinx (- teď nevím co to znamená, ale v biologii to je hlasový ústrojí ptáků.), kterou jsem obdivovala za to, co byla ochotna udělat pro svou rodinu.. byla to opravdu zajímavá postava..
Pak tu ještě byl Lucius Lollius, Spendusa, Rufus (toho jsem asi taky měla zmínit, protože je celkem dost důležitej, ale nechce se mi), spoustu dalších otroků, Gaius Lollius, další členi Lolliovic rodiny, Sandillianus alias Sandál Sandálovič a samozřejmě tajemná zelenooká kráska, Felis Barbara..
No, ale dost o postavách..
kniha byla příjemná, oddychovka a dobře se četla - i když bych ji doporučila spíše mladším čtenářům. Pokud nemáte moc přehled co se týče Říma, možná si i takříkajíc "rozšíříte obzory".
Nenapadá mě, co bych dál dodala, takže budeme končit..

Hodnocení:
kniha byla na tuto sérii moc povedená, ale jiné knihy jsou mnohem lepší..

80%

Nemesis Moriko


Ukázka:
PVV SEPTIMA HOLONCIA PRISCA
PV QUINTA BRUTTIA BLABA

Zeptala se Spendusy, co znamená to PV a PVV.
"Prosím nebo prosíme, volte," řekla Spendusa. "Nebo prosíme vás, volte. To víš, není ještě ani čtvrt roku po volbách, tak to zatím neopršelo. Ale za necelý měsíc jsou červencové Kalendy, noví duumvirové se ujmou úřadu a nás pán si konečně po roce odpočine. Už aby to bylo, vždyť on ani neví, kde mu hlava stojí. To víš, Sandilianus mu moc nepomůže, já ani nevím, proč ho lidé loni volili, nebýt Lucia Lollia, tak by snad ty Pompeje za ten rok spadly.."
Spendusa brebentila něco dál, ale Bára ji neposlouchala. Předně nevěděla, kdo jsou to duumvirové, takže mohla těžko docenit neschopnost nějakého Sandála Sandáloviče, nebo jak se jmenoval, a genialitu Lucia Lollia, o níž Spendusa naprosto nepochybovala, a pak také nevěděla, co jsou to červencové Kalendy. A tak si raději četla nápisy na zdech. Většina byla volebních, ty byly nudné a opakovala se na nich většinou ta samá jména:

VIRGULA VÁS PROSÍ, ABYSTE VOLILI SEPTIMA HOLONCIA PRISCA.
VOLTE SEPTIMA HOLONCIA PRISCA, JE TO ČESTNÝ MUŽ. PROSÍ VÁS VALCHÁŘI.
NUMERIUS POPPIDIUS VÁS PROSÍ, ABYSTE VOLILI QUINTA BRUTTIA BALBA.

Ty začala Bára přeskakovat, ale občas mezi nimi našla menším, podstatně méně úhledným písmem naškrábané mnohem zajímavější vzkazy. A protože šla Spendusa pomalu, mohla si docela počíst:

CHIE, PŘEJU TI, ABY SE TI TY BEĎARY VRÁTILY, A JESTĚ HORŠÍ NEŽ DŘÍV!
MARCELLUS MILUJE PRAENESTINU, ALE TA O NĚJ NEDBÁ.
KDO SE TADY VYKADÍ, TEN SE SE ZLOU POTÁŽE!
NAŠLO SE HNĚDÉ TELE S BÍLOU SKVRNKOU NA ČELE, K DOPTÁNÍ V PEKAŘSTVÍ U ASTYLA.
TAHNI, ZLODĚJI!
SERENĚ JE NA BLITÍ Z ISIDORA.
PROSÍM TĚ, PANÍ, PRO VENUŠI TĚ PROSÍM, VZPOMÍNEJ NA MNE.
SÁRO, TO OD TEBE NENÍ PĚKNÉ, ŽE MNE TU NECHÁVÁŠ SAMOTNÉHO!

"Ty umíš číst?!" vytrhla ji najednou Spendusa, která až teď přestala se svým chvalozpěvem na Lucia Lollia a s kydáním kýblů pomejí na Sandála Sandáloviče, protože tepve teď jí došlo, že se jí vlastně Bára ptala na to, co je na zdech napsáno.
"Samozřejmě," odpověděla Bára, poněkud překvapená tou otázkou.
"A psát umíš taky?" zeptala se podezíravě Spendusa.
"No jistě!" Bára se skoro urazila.
(strany 41-43)

O Autorce:
VERONIKA VÁLKOVÁVeronika Válková vystudovala latinu a historii na Filosofické fakultě University Karlovy a už během studií začala učit na šestiletém Gymnáziu Na Pražačce, kde působí dodnes. Na spisovatelskou dráhu vstoupila dnes už kultovním fantasy románem Wetemaa, který sama ilustrovala. Zemi Éllad, kde se děj knihy odehrává, zůstala věrná i v dalších dílech - O cestě do Jižního Edagwonu, Hrútvang, Sága o Halldorovi z Mortaluny, Rytíři kněžny Rhonwen, Sága o Wannovi, synu Orlygově a nejnovější Koruna Élladu. Krom toho je autorkou řady populárně-naučných článků, šesti učebnic dějepisu a čtyř metodických příruček k nim, které vydala v SPN. Kvůli práci na učebnicích ležel první díl Bářiných dobrodružství v šuplíku od roku 2002, protože na něj prostě nebyl čas...
Kromě psaní je Veroničiným velkým koníčkem cestování. Sama,
s Pražským studentským orchestrem, ve kterém za studií léta hrávala na kontrabas, se studenty nebo jako profesionální průvodkyně procestovala prakticky celou Evropu a kus Asie. Nejraději se vrací na Island. Ráda občas usedne ke klavíru, baví ji makrofotografie, kreslení a vyšívání, vulkanologie, etymologie a spousta dalších věcí.

Zdroje:
o autorce, autorčina fotografie - www.kouzelnyatlas.com
obálka - databázeknih.cz
informace o knize, ukázka - kniha

Odkazy:

































Žádné komentáře:

Okomentovat